Život je příběh, který si píšeme sami ...

Duben 2006

čarodějnická neděle

30. dubna 2006 v 9:43 Pro dnešní den
Nejlepší způsob jak začít nový den:
při procitnutí uvažovat, zda bychom v tom dni mohli udělat alespoň jednomu člověku radost.

Mytický příběh pro dnešní den

Dnešní příběh znázorňuje Daidala v komnatě paláce krále Mínóa. Po jeho pravici stojí sloup, jež zdobí šestice zlatých pentaklů, a Daidalos se o něj majetnicky opírá. Po levici mu stojí choť krále Mínóa, královna Pásifaé, oděna do královského purpuru. Její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy zdobí zlatá koruna. Královnina tvář nese stopy mučivé trýzně a bezmoci. Vztahuje k Daidalovi ruce a nabízí mu jeden zlatý pentakl. Za jejími zády stojí oslnivě bílý, posvátný býk.
Dnešní příběh popisuje situaci, v níž stojíme před těžkým rozhodnutím. Daidalos je v tomto stádiu obklopen bohatstvím a těší se hluboké králově přízni. Prožívá pocit naprostého materiálního bezpečí.
Než se mu však podařilo si tuto skvělou pozici na dvoře krále Mínóa vybudovat, musel vynaložit mnoho úsilí. Může být na to, co postavil z trosek svého osudu prostřednictvím projevů laskavosti druhých opravdu hrdý. Nyní se však Daidalos ve svém příběhu opět ocitá na osudové křižovatce. Od královny Pásifaé se mu totiž dostalo nabídky, která slibuje mnohem větší odměnu než jaké se mu kdy dostalo. Může však pro něj být zároveň ještě dramatičtější zkázou, než ta, z níž se nedávno vzpamatoval. Přijme-li ji, zradí svého ochránce, krále Mínóa. Současně však pomůže naplnění vůle boha Poseidóna, jenž by byl nakonec jako bůh mnohem výhodnějším spojencem, uvažuje Daidalos.
Pokud bychom měli Daidalovu novou situaci popsat srozumitelněji, pak volba, před níž se nyní ocitá, představuje rozhodnutí mezi bezpečím a jistotou toho, co jsme si již vybudovali, a nejistými vyhlídkami spojenými s novou příležitostí, které mohou, ale nemusí vést k úspěchu. Na jedné straně tedy Daidalos stojí před rozhodnutím, jímž nic neriskuje, ačkoli i zde se skrývá hrozba, která spočívá v ustrnutí a stagnaci jeho vývoje. I zde je možnost, že bude zasažen osudovou ránou, jestliže odmítne božskou ideu inspirace jen proto, aby si udržel svou bezpečnou jistotu, z níž se již dávno vytratila jiskra života a vzrušení. Na straně druhé má možnost vsadit do hry vše a riskovat. Dokonce podstoupit nebezpečí a zachovat se z pohledu konvenční lidské společnosti nemorálně. Přesto je Daidalos touto volbou přitahován, neboť cítí, jak mu vidina nebezpečné zkušenosti navrací do žil nový, svěží proud životní síly, která je ohromně slibným potenciálem k dalšímu růstu. A to jsou argumenty naprosto převažující jistotu a stabilitu, kterou nabízí první, bezpečná volba. Toto ztělesňuje situaci, v níž se dříve či později ocitne každý, kdo se pokouší žít tvůrčím způsobem. Může se nám podařit dosáhnout úspěchu, o nějž jsme usilovali, ale jakmile se tak stane, brzy se vytrácí onen život probouzející a naplňující duch, jenž doprovází každý riskantní podnik. Z toho vyplývá, že u každé zkušenosti skutečně existuje hranice, za níž se růst zpomaluje a už se nenabízí nic, k čemu se v jejím rámci vztahovat. Tehdy vyvstává obtížná otázka, zdali přijmout novou příležitost a riskovat tím, že přijdeme o všechno, co jsme si doposud vybudovali.
Ohlašuje se vám období, kdy budete postaveni před náročné rozhodnutí. Je třeba pečlivě uvážit všechna pro a proti, dříve než učiníte rozhodnutí, zda nadále pokračovat v práci na tom, co jste již vybudovali, nebo přesměrovat svou energii do nového projektu.
Dělat si starosti neodstraní těžkosti zítřka, ale zbaví krásy dnešek.
ZAPOMNĚLI JSME, JAK ČEKAT;
čekání je téměř opuštěný prostor. Přitom je to náš nejvzácnější poklad - umět počkat na správný okamžik. Celá existence čeká na pravou chvíli. I stromy to vědí - kdy je čas vykvést a kdy je čas vzdát se všeho listí a stát nahý proti obloze. Ve své nahotě jsou stále krásné a s bezmeznou důvěrou, že staré odešlo a nové brzy přijde, čekají, až jim naroste nové listoví.
Zapomněli jsme čekat, všechno chceme hned, ve spěchu. To je pro lidstvo velká ztráta.
V tichosti a očekávání uvnitř tebe cosi vyrůstá - tvoje ryzí bytost. A jednoho dne vyskočí a vzplane, otřese celou tvou osobností; staneš se novým člověkem. Novým člověkem, který ví, co je to obřad, novým člověkem, který zná věčné životní šťávy.

Někdy nám nezbývá nic jiného, než čekat. Semeno bylo zasazeno do země, dítě roste v lůně, ústřice obaluje zrno písku a přeměňuje ho v perlu.
Toto poselství nám připomíná, že máme být bdělí, trpěliví a vyčkávat. Přesně to také dělá žena v těhotenství. Spokojeně, bez jediného náznaku úzkosti, jednoduše čeká. Zůstává trpělivá v průběhu všech fází měsíce, měnících se jí nad hlavou, je tak sladěna s rytmy měsíce, že se téměř staly jedním. Ví, že nyní je čas být pasivní a nechat přírodu vykonat svoje dílo. Není však ospalá ani netečná; ví, že je čas připravit se na něco důležitého. Je to období, plné tajemna, podobně jako hodiny těsně před úsvitem. Doba, kdy jediné, co může dělat je čekat.

Každý nápad je sluncem.

Život je plátno, do kterého nitkou myšlenek vyšíváme své sny, touhy a přání.

Pracovní sobota ?

29. dubna 2006 v 7:15 Pro dnešní den
Každý z nás dělá mnoho věcí tak, aby vyhověl snům jiných lidí - rodičů, partnerů, učitelů nebo spolužáků...
Tvá mysl a tvé myšlenky jsou v protikladu
stejně jako následky událostí,
trpělivost je ctností,
neukvapuj se a vyhýbej se nesnázím.


Je zřejmé, že jste dospěli k nějakému dilematu, ocitli jste se ve slepé uličce a nemůžete se rozhodnout. Právě toto dilema ovlivní důsledky vašich dnešních činů. Problém je sice komplikovaný, ale s trochou trpělivosti se vám ho podaří vyřešit. Nikam nepospíchejte, zaměřte se na své myšlenky a snažte se je uvést do souladu se svým přáním. Neuchylujte se k činům, které by mohly později celou situaci zkomplikovat. Ano, snadno se to řekne a hůře dělá, ale právě o to jde - musíte se naučit trpělivosti a sebeovládání. Po bouři vždy znovu vyjde slunce a vy nemáte sebemenší důvod bezhlavě se do něčeho pouštět.

Přestože jde o složité rozhodování, poselství nakonec znamená vzestup, pohyb do výšky. l přes nedostatky vede k něčemu dobrému.

Vaše přání je nyní nejspíš zmatené nebo příliš ambiciózní a patrně se nad ním budete muset ještě jednou zamyslet. Buďte trpěliví a vyhýbejte se nesnázím
.
Stejnost je nakažlivá.
Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti.
A ještě jedna rada ...
Navenek vše vypadá výborně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jste v zajetí iluzí, či spíše vědomého sebeklamu. Poslechněte rady přítele. Osud Vám v současné době zdánlivě přeje, ale to je pouze klamný dojem, který Vás může uvést v omyl a způsobit Vám vážnou škodu. Přání se splní díky zásahu člověka, který je starší než Vy. V práci Vás čekají velké úspěchy.
Normálnost je cesta, která nikam nevede.

A ještě jeden dubnový pátek ...

28. dubna 2006 v 7:26 Pro dnešní den
Snít o minulosti znamená zmeškat přítomnost.
Mladíká Iásóna stojí před jeskyní kentaura Cheiróna. Je připraven se vydat na cestu do Iólku, aby získal zpět trůn, na nějž má dědické právo. Je oděn do lehké červené tuniky a v každé ruce svírá hořící pochodeň. Cheirón za ním hledí, skryt v šeru své sluje.
Mladá, nezkrotná a surová energie se nyní usměrňuje. Začíná se probouzet touha po dobrodružství a rodí se vědomí nového cíle. Vnitřní neklid a neusměrněná energie se postupně proměňují v přesně definovanou vizi, ačkoli dosud není vůbec jasné, jak bude uskutečněna. V případě báje, nemá Iásón zatím o zlatém rounu ani tušení. Avšak už od Cheiróna ví, že je královského původu, a že jako princ je právoplatným dědicem vladařského trůnu v Iólku, o který jeho otce Aisóna připravil jeho zlovolný strýc Peliás. Pocit narůstající vnitřní síly začíná krystalizovat v něco určitého. Avšak skutečná dobrodružství, která jej čekají při výpravě za zlatým rounem jako důsledek působení této mocné duchovní inspirace, se začnou odehrávat až ve chvíli, kdy se Iásón vydá na cestu.
Tak začíná každý odvážný tvůrčí podnik. Přichází na svět krok za krokem, jedna myšlenka rodí druhou, počáteční nápad je pouhou předehrou celého tvůrčího procesu a málokdy se stane, že by první idea byla také ideou poslední. Tato počáteční inspirace je dobrá pouze k tomu, aby nás rozhýbala a přinutila nás opustit bezpečí svého každodenního života.
Díky ní jsme ochotni učinit onen první krok, protože pod jejím vlivem nabýváme přesvědčení, že se nám nabízí možnost získat víc, než máme, nebo stát se něčím víc než jsme. Iásónova cesta do Iólku, jehož trůn je jeho právoplatným dědictvím, je plná nebezpečí, neboť kráčí vstříc nepříteli, jenž mu bude pro jeho záměry usilovat o život. Neví, jak to všechno skončí, netuší, zdali bude vítězem či poraženým. Má však tak silnou víru ve svou vizi, že své rozhodnutí následovat ji, nezmění. V každé ruce svírá hořící hůl, která symbolizuje moc lidského ducha podílet se duchovními obrazy na vytváření skutečnosti. Bez jejího působení by lásóna, jakož i každou lidskou bytost, naplňoval poklid a spokojenost. V důsledku toho bychom zůstali navždy uvězněni v těsném sevření bezpečné a jisté přítomnosti, oné Cheirónovy jeskyně, kterou musí Iásón, stejně jako každý z nás, na cestě za uskutečněním své vize opustit. Byli bychom ve svém bezpečí duchovně mrtví a nikdy bychom nezhodnotili potenciál, jež nám byl při zrození dán do vínku, neboť k jeho využití a nasměrování je zapotřebí vize. Jen tehdy mohou naše duchovní obrazy nabýt ve vnějším světě konkrétní formy.
Přichází období, během nějž se ve vašem vědomí začíná formulovat nový cíl, nová idea, tvůrčí projekt nebo obchodní či jiný záměr. Tato rodící se myšlenka v žádném případně neodráží konečnou podobu budoucnosti, je jen zdrojem dostatečného potenciálu energie, aby vás vylákala z bezpečné jistoty přítomnosti. Všechno zde závisí na vaší odvaze ujmout se nové myšlenky, stejně jako na vaší víře v neviditelnou duchovní sílu, která oplývá tvůrčí energií, a z níž ona nově zrozená vize povstala.
Pomáhá-li jeden druhému, jsou silní oba.
MYSL JE SCHOPNÁ přijmout jakékoliv ohraničení za své. Ve skutečnosti však existence nemůže mít žádné hranice, protože co by bylo za těmi hranicemi? - Zase další oblaka.
Proto vám říkám, že se můžete vznést k oblakům nad oblaky.
Nespokojujte se s málem. Ten, kdo je hned spokojený, zůstává většinou malý: malá je jeho radost, malá je extáze, malé je jeho ticho, celé jeho bytí je malé.
Ale to není potřeba!
Tato malost je tvé vlastní omezení svobody, tvých nezměrných možností a tvého neomezeného potenciálu.
Osho
Neprolévej slzy, můžeš-li ještě doufat.
Orel, který bez námahy, volně a přirozeně letí oblohou, má přehled o všech možnostech, obsažených v krajině pod ním. Je velký, vládne jen sám sobě a svému panství.

Toto poselství vám naznačuje, že jste se dostali do bodu, ve kterém se vám otvírá nesmírná spousta možností. Protože jste se začali mít víc rádi a jste samostatnější, vycházíte nyní snadněji i s druhými. Protože jste uvolnění a nenucení, jste schopni rozpoznat možnosti, jež se nabízejí, mnohdy dokonce dřív než ostatní. A protože jste v souladu se svou vlastní podstatou, víte, že existence vám dává přesně to, co potřebujete. Užijte si letu! A radujte se z pestrosti divů krajin, které se před vámi otevírají.
Naděje je jako cukr v čaji, ať je sebemenší, osladí všechno.

O čem je život ???

27. dubna 2006 v 17:47 Poselství a moudra z knih

Dobrá zpráva

Vejde matka do pokoje svojí dcery. Pokoj je prázdný a na posteli leží obálka. Obávaje se nejhoršího, otevírá matka dopis a čte:
"Milá maminko, je mi líto, že ti musím říci, že jsem odešla z domova se svým novým přítelem. Našla jsem u něj opravdovou lásku, měla bys ho vidět, je tak moc roztomilý, s tím jeho bohatým tetováním a piercingem a především s jeho obrovskou motorkou!
Ale to není vše, maminko, jsem těhotná, a Abdul říká, že si budeme žít krásně v jeho karavanu uprostřed lesa. Chce se mnou mít ještě mnoho dětí, a to je i můj sen.
A protože jsem prišla na to, že marihuana je vlastně prospěšná, budeme trávu pěstovat i pro naše přátele, aby nemuseli tak strašně trpět, až jim dojde koks nebo heroin. Zatím budu doufat, že věda konečně najde nějakou látku proti AIDS, aby se Abdulovi opět dařilo dobře, on si to opravdu zaslouží!
Maminko, nemusíš mít strach, vždyť je mi už 13 a umím se o sebe sama postarat. Doufám, že tě budu moci brzy navštívit, aby jsi poznala tvoje vnoučátka.
Tvoje milovaná dcera
P.S. Mami, všechno je to pitomost, jsem u sousedů.
Chtěla jsem ti jen říct , že jsou v životě horší věci, než to vysvědčení, co leží na nočním stolku.
Mám tě ráda."

Rosničkový čtvrtek

27. dubna 2006 v 7:59 Pro dnešní den
Šíp vystřelený vzhůru dopadne na střelcovu hlavu.
Hluboko ve svém nitru jste možná přesvědčeni o své bezcennosti. Uvázli jste tak v pocitech vlastní méněcennosti a stali jste se jejich obětí. Umožněte tomuto sebepodceňování ("Nemám se rád") dostat se na povrch. Už nestačí obklopovat se vnějšími znaky anebo se vydávat na "lov" a vyhledávat pozornost jiných lidí, abyste si potvrdili, že se jim stále líbíte a dokážete je získat (okouzlit a vtáhnout do erotického dobrodružství). Dnešní poselství se vás snaží upozornit na emoce spojené s nedoceňováním sebe sama a s bezmocností, které byste měli a můžete konečně projevit.
Jehlou studnu nevykopeš.
TÉMA DNEŠNÍHO DNE ...
Naslouchání je jedno z hlavních tajemství vstupu do chrámu božího. Naslouchání znamená pasivitu. Když opravdu nasloucháte, musíte na sebe úplně zapomenout - pokud chcete opravdu naslouchat. Když někomu pozorně nasloucháte, zapomínáte na sebe sama. Pokud máte stále na zřeteli sebe, nikdy nemůžete skutečně naslouchat. Stále si uvědomujete sebe sama - a pouze předstíráte naslouchání, ve skutečnosti neslyšíte nic.
Můžete kývat hlavou, můžete říkat ano či ne - ale ve skutečnosti neposloucháte. Když nasloucháme, měníme se - stáváme se pasivními, přijímajícími - podobně jako v děloze, přijímáme ženský element. Přijetím ženského elementu můžete dosáhnout něčeho jiného - nemůžete přijít k Bohu jako agresivní nájezdník, dobyvatel. Boha můžete dosáhnout... nebo lépe řečeno, Bůh k vám může přijít pouze když jsi přijímající, žensky přijímající. Když převažuje jin, dveře jsou otevřené. A vy čekáte. Naslouchání je umění stát se pasivní.

Dnešní den značí čas neohraničenosti a vděčnosti za cokoli, co život přináší, bez jakýchkoli očekávání a požadavků. Žádné povinnosti ani myšlenky na odměnu či odplatu nejsou důležité. Citlivost, intuice a soucit jsou kvality, které nyní vyzařují a rozpouští všechny překážky které vás drží oddělené od ostatních i od celku.

Hledáte nový svět, přestaňte jej hledat. Začněte jej tvořit.


Rozesmátá středa

26. dubna 2006 v 7:29 Pro dnešní den
Každá chvíle přináší nádhernou novou možnost stát se ještě více sama sebou.
S lehkostí a bez námahy pluji po vlnách života.
V sandálech chodíš po ledě,
přecházíš nebezpečné mosty,
potkávaly tě jen samé nesnáze,
ale nyní se k tobě blíží překrásné jaro
.

Obraz chladné a nebezpečné cesty po zimní krajině označuje trochu obtížný a náročný den. Poslední dvě řádky jsou ale plné naděje. Možná prožíváte velkou bolest a zklamání, jedna potíž střídá druhou, ale nakonec všechno dobře dopadne. Přichází jaro, navracející život celé zemi - pro vás tímto jarem může být pomoc od přítele, nový známý, který vám vrátí chuť do života a do práce. Buďte trpěliví a neztrácejte, naději.
Číslo 31
Je opakem třináctky, l význam má zcela jiný. Mluví o důvěřivosti a o zdravých lidech, kteří díky své snaživosti něčeho v životě dosáhnou. Číslo je velmi pozitivní. Po velkých nebezpečích a obtížích přijde dobrý konec.
A bude spojen s nástupem jara, s novým probuzením.

Bez ohledu na překážky a nebezpečí se vaše přání splní. Nebylo to snadné, ale boj končí.

Všechny mosty přecházím lehce a s radostí.

Jsem v bezpečí. Je to jen změna.
Ze starého vykvétají nádherné nové zážitky a zkušenosti. Můj život je den ode dne lepší.
RUNA DNEŠNÍHO DNE ...
Bohyně života Frig dává runě Peorth význam odhalení. Jako talisman .

V severských deskových hrách jde většinou jedné straně o poražení protivníka, kdežto druhá strana musí uniknout z hrací desky. Figurka v deskové hře je zdánlivě "obětí" svého postavení, může pouze reagovat na tahy. V rukou dobrého hráče ale může být vedena k vítězství podle daných pravidel. Ta jsou sice neměnná, ale poskytují volnost výběru tahů. Peorth nás vybízí k dalšímu přemýšlení o situaci a naznačuje, že existují možnosti řešení, byť je není vždy na první pohled vidět.
Dalším významem této runy je ženskost a ženská plodnost, možná také proto, že žena v historické společnosti byla také jakousi zdánlivou figurkou, které vládne někdo jiný - ale pouze venku, před dveřmi rodinného sídla. Uvnitř domu byly mnohdy svrchovanými vládkyněmi celé rodiny a muži se jim neodvážili odporovat. Zlí jazykové říkají, že Vikingové vyráželi na dlouhé kořistné výpravy jen proto, aby unikli svým hádavým ženám.
Runa proto značí tajemství a vše co se odehrává za zavřenými dveřmi, ať už tyto dveře vedou kamkoliv.
To, co dnes dáte jiným, vám zítra osud mnohonásobně vrátí. Možná se vám nyní zdá, že jste moc rozhazovační a že příliš dáváte jiným, ale tento pocit brzy pomine a vy budete bohatě odměněni. Čas přeje promyšlení plánů a intelektuální činnosti. Většina vašich přání se splní a sklidíte víc, než jste zaseli.
Pro dnešní den je symbol rozkvetlé květiny -přichází láska.

Má ochota odpouštět nastartovala proces uzdravování.

Zasloužím si uzdravení.
Nechávám se prostoupit láskou z vlastního srdce, jež očišťuje a léčí každou částečku mého těla.

A zase úterý

25. dubna 2006 v 7:21 Pro dnešní den
Strom, který se často přesazuje, nebývá obsypán ovocem.
Ze dna studně toužíš spatřit měsíc,
ale vidíš pouze jeho stín,
bohatství přichází a odchází, buď opatrný a moudrý,
abys neztratil svůj klid.

Na začátku se hovoří o tom, jak nebezpečné je dnes jednat na základě špatné informace nebo subjektivního pozorování a činit zbrklé závěry bez pečlivého zvážení celkové situace. Příčiny mohou být jak vnitřní, tak vnější. V obou případech však mohou vyvolat iluzi a zklamání. Bohatství zmíněné ve třetí řádce je symbolem jakékoli změny, nabídky, projektu nebo touhy po úspěchu: vše přichází a odchází v nekonečných cyklech. Neměli byste svá rozhodnutí činit rychle a bezhlavě, protože byste mohli ztratit rovnováhu. Zachovejte si svou moudrost, vyhýbejte se nebezpečí a nenechte se ovládnou hamižností.
ČÍSL0 13: Problémová kombinace upozorňuje na možná úskalí. Řešíte-li nějakou složitou záležitost, měli byste od ní odstoupit. Chcete dosáhnout něčeho, co není reálné.
Zvažte pečlivě a objektivně své přání, a než cokoli učiníte, sežeňte si všechna dostupná fakta.
Starost často dává malým věcem velký stín.
Dnes na vás působí i následující předpověď ...
Toto poselství symbolizuje podzimní sklizeň bohaté úrody a to znamená, že šťastná hvězda jasně ozařuje všechny vaše záležitosti. Vše probíhá úspěšně a hladce, ale je možné, že v budoucnosti se vám bude dařit ještě lépe. Nezapomínejte, že je pro vás velmi důležité být dobře informováni a že určitou část vydělaných peněz je třeba uložit. Tato doba je zvláště příznivá pro záležitosti, které jsou spojeny se zemědělstvím, uměním a show-businessem. Přestože vás provází úspěch, nemůžete si být zcela jisti, že se vaše přání splní beze zbytku.
Když budeš trpělivý v jedné chvilce zlosti, ušetříš si stovky smutných dní.
POSELSTVÍ BOHYNĚ PRO DNEŠNÍ DEN :
POSELSTVÍ:
Zklidněte se a objevte ve svém nitru archetyp velekněžky. Učiníte-li si ze svých každodenních domácích činnosti malé rituály, váš život prostoupí energie posvátnosti.
Ctěte svou božskou jiskru života ve svém nitru, v nitru druhých a v celé přírodě. Zapalte si svíčku nebo oheň a meditujte s pohledem upřeným do plamenů.
AFIRMACE:
Mým nejposvátnějším místem je mé nejvnitřnější já.
Světská sláva je jako žebřík - na jeho vrchol se nedá vystupovat s rukama v kapsách.

Popletené pondělí

24. dubna 2006 v 14:28 Pro dnešní den
Nečekejte, až budete osamělí, abyste poznali hodnotu přátelství.
Všímejte si příjemných lidí kolem sebe už dnes.
Udělejte si z nich své přátele.

Částí vaší cesty je důležité setkání - setkání se strachem ze smrti. V současné chvíli je ten správný čas zabývat se knihami mrtvých a rituály týkajícími se smrti. Mohou vám přiblížit umírání a naučit vás, že smrt je ve skutečnosti vaším přítelem. Jestli se naučíte umírat, získáte tím i odvahu a sílu žít, prožívat a vzít na sebe malé (Ego) smrti svého bytí.
Pokud jsou ve vašem životě věci, které se vždycky obtížně hledají, je to patrně proto, že nemají ve vašem životě své vlastní místo.
CHVÍLI JE TO TADY A HNED ZASE PRYČ.
Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.
Mnoho lidí je zcela zakryto brněním. Pak je vidět jenom jejich zuřivý pohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek.
Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá zranění skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.
Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy.
Jestliže dnes i na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně.
Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit.
Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Thajská moudrost:
Některá stvoření vidí ve dne, a některá v noci.
Rozzuřený člověk nevidí ani ve dne, ani v noci!

Paní z Tábora

23. dubna 2006 v 11:03
Vzkaz pro paní z Tábora, která mi volala ve čtvrtek 20. 4. kolem poledne...
Váš email mi došel, ale omylem jsem ho nepřečtený vymazala. Omlouvám se a pokud chcete napište své otázky znovu. Tentokrát dojdou v pořádku. Nic se neděje nááááhodou a možná je teď položíte či zaměříte jinak.Nemám na Vás žádné jiné spojení, proto využívám tuto možnost.
Děkuji a těším se, že se Vám budu moci věnovat.
Přeji krásný víkend.
S pozdravem
Ivana Justychová

Proměnlivý víkend

23. dubna 2006 v 10:55 Pro dnešní den
Když budete nosit v srdci zelenou ratolest, usedne na ni ptáček zpěváček.

Poselství tohoto víkendu
je poselství Blázna z tarotu ...
Blázen je první kartou Velkých Arkán. Bývá ztvárněn jako nespoutaný jinoch oděný do rozedraných kůží různých barev. Tančí na okraji propasti tanec života plný pokorného odevzdání. Na jeho kaštanových vlasech spočívá věnec spletený z listů vinné révy, pod nímž mu na čele vyrůstají malé, jakoby kozí růžky. Jeho oči jsou upřeny do dáli v očekávání úsvitu, jenž se dostaví s prvním slunečním paprskem, který pronikne nad temný obzor. Nachází se v pusté krajině mrtvě hnědých a popelavě šedých skal, nahánějící strach. Po jeho levici se rýsuje vchod do jeskyně, z níž Blázen vystoupil, ještě zahalen do stínu ustupující noci. Nad jeho hlavou sedí orel na holé větvi bez listů.
Orel je jedno ze známých vtělení Dia, nejvyššího boha řecké mytologie, který nad Bláznem bdí při jeho skoku do neznáma.
Jeskyně, z níž Blázen vystoupil, symbolizuje jeho minulost, tedy temnou nerozlišenou masu nevědomí, ze které se postupné počíná vydělovat a formovat individuální jáství, vědomí sebe sama.
Kozí růžky na Bláznové čele, stejné jako zvířecí kůže, do níž je oděn, naznačují, že zpočátku prochází životem veden instinktem, nikoli vědomé a s porozuměním vyšším souvislostem.
Setkáváme se zde s hrdinou symbolické cesty duše, jenž na sebe v tomto případě vzal podobu boha Dionýsa, zvaného též Dithyrambos neboli "dvakráte zrozený". Jeho otcem byl sám velký Zeus, bůh všech bohů a lidí, a matkou Semelé, thébská princezna ze smrtelné krve. Avšak Zeus byl v té době již ženat, a když se jeho žárlivá manželka Héra dověděla o další manželově nevěře, rozzuřila se a rozhodla pomstít. Vzala na sebe podobu chůvy a našeptala Semele, že by měla lásku svého milence podrobit zkoušce tím, že ho požádá, aby se jí zjevil ve vší své božské moci a vznešenosti. Když vyjevila Semelé před Diem své přání, upamatoval se na svůj příslib, který jí dal, že jí totiž splní vše, po čem zatouží. Přesto se vzpíral a nechtěl jí vyhovět, avšak Semele nepřestávala naléhat.
I stanul před ní ve vší velebnosti svého božství metajíc smrtící blesky doprovázené ohlušujícím hřměním. Jeden z blesků těhotnou Semele zasáhl a Diovi se podařilo ze stravujících plamenů zachránit už jen nedonošené dítě. Hermés, posel bohů a mistr šalby, zašil nedonošený plod Diovy lásky do jeho stehna, kde Dionýsos zůstal, dokud nepřišel čas jeho zrození.
Ale Héru její pomsta neuspokojila a podivné dítě s růžky na čele pronásledovala dál. Tentokrát poslala Títány, bohy Země, aby ho roztrhali na malé kousky. Avšak Diovi se tehdy podařilo zachránit alespoň Dionýsovo ještě bijící srdce, které proměnil v jádra granátových jablek, z nichž vytvořil kouzelný nápoj. Právě jím napojil temný bůh podsvětí Hádés panenskou Persefonu, když ji unášel do svého smutného království. Persefona tak otěhotněla a Dionýsos se narodil podruhé, tentokrát v podsvětní říši. Odtud pochází jeho přídomek "dvakráte zrozený" a jeho jméno Dionýsos-Iacchos, bůh švětla a extatických a mystických obřadů. Avšak Zeus stanovil, že jeho osudem bude žít mezi lidmi a sdílet jejich utrpení. S tím ovšem nesouhlasila Héra a postihla Dionýsa šílenstvím, takže tento poté bloudil světem doprovázen divokými Satyry, bláznivými ženami a zvířaty. Světu daroval opojný nápoj - víno, spolu s extatickými stavy, které vznikaly díky jeho konzumaci, a nabízel duchovní spásu těm, kteří byli ochotni vzdát se svého lpění na pozemském bohatství a moci. Nakonec ho jeho božský otec Zeus pozvedl na Olymp a určil mu místo po své pravici.
Ten, kdo ztratí peníze, ztratí hodně. Kdo ztratí přítele, ztratí víc. Ten, kdo ztratí víru v sebe, ztratil vše.
Zaměříme-li se na archetypální význam Dionýsa neboli Blázna, pak před námi stojí praobraz tajemného impulsu, jakéhosi hnutí mysli, které nás nutí učinit krok do neznáma. Konzervativní, bázlivá a realistická část naší osobnosti s hrůzou pozoruje tohoto odvážného a nespoutaného, věčně mladého ducha, jenž plný odevzdání a naprosté důvěry ve vyšší moc neváhá vykročit do prázdného prostoru nad propastí, bez známky sebemenšího zaváhání. Zmiňovaná Dionýsova bláznivost se nám jeví bláznivou jen do té míry, do které jsme spoutáni světem konvenčních norem a forem, diktovaných "reálnou skutečností" a logickým řádem společnosti. Avšak z hlediska hlubšího duchovního významu vůbec nejde o bláznovství, nýbrž o impuls navozující změnu. Podléháme mu náhle a nečekaně, bez jakýchkoli racionálních důvodů, aniž by navazoval na námi vědomě promýšlené souvislosti. Bůh je zde oděn do zvířecích kůží, aby symbolizoval, že tato intuitivní, iracionální dimenze lidské osobnosti je jakýmsi šestým smyslem, který vnímá světy, na něž vnějšími podněty zahlcená duše není vyladěna, a který není nepodobný zvířecímu instinktu. Dionýsos, jako syn nejvyššího boha, přijímá vibrace vznešeného ducha svého Otce, ačkoli jeho osudem je sdílet na zemi život s obyčejnými smrtelníky. Jedno je však jisté: nedá se téměř odhadnout, kdy na nás takový impuls začne působit, ani zdali pochází z nebeských výšin, či zdali jeho domovem je temnota podsvětních zákoutí.
Proto Blázen-Dionýsos představuje iracionální impuls, který nás vede ke změně a má nás k tomu, abychom se otevřeli životu a beze strachu se oddali neznámému. Blázen stojí na počátku své cesty, stejně jako i my se ocitáme na prahu nové cesty, jakmile nás tento tajemný impuls osloví. Tyto tajemné vnitřní impulsy můžeme vnímat jako silně destruktivní i jako vysoce tvořivé, ale často při jejich působení vnímáme obě tyto složky. Proto může tento nespoutaný bůh díky svému skoku do neznáma prožít mnoho bolesti, která vzniká při pohledu na destrukci jemu známého světa plného bezpečí. Tato bolest však postupně přerůstá v nové začátky s ohromujícím potenciálem energie, plné tvůrčích nápadů. Nejenom Blázen, ale i každá lidská bytost je čas od času přemožena nevysvětlitelnou touhou po duchovním naplnění, již sama není schopna racionálně nijak vysvětlit či zdůvodnit. Jestliže však volání duchovních světů nevyslyší, pak se její život rozplyne v jednotvárnosti, jež postrádá vyššího významu a stane se bezvýznamným a banálním. Na konci podobně prožitého života pak člověk přemýšlí, co a proč promeškal a snaží se najít důvod, proč se mu jeví život, který má za sebou, tak prázdný. Proto můžeme Blázna považovat za archetyp, jenž je svou povahou stejně pozitivní jako negativní. Nikdy totiž nemůžeme zaručit, jestliže se na onu cestu za naplněním vydáme, zdali do cíle dorazíme "bez zranění", ba dokonce, jestli vůbec dorazíme. Ale nevydat se po ní znamená popřít boha či Blázna v nás, což v archetypálním smyslu slova znamená popřít vše, co je v nás živé, tvořivé a ve styku s entitou vyšší než jsme my sami.
Blázen neboli Dionýsos je z hlediska dnešního poselství předzvěstí začátku nové životní kapitoly. Jakmile se objeví, je žádoucí oprostit se od strachu z neznáma, učinit mu krok vstříc a nebát se riskovat. Blázen má stejně dvojznačný význam jako Dionýsos. Neboť ve chvíli, kdy uposlechneme Bláznovy výzvy ke svému obrození, nikdy nevíme, zdali budeme schopni - naslouchajíc božskému hlasu, jenž nás vede - dojít po cestě, kterou před námi otevřel, až k cíli nebo jestli zůstaneme stát v její půli, a díky tomu začneme připadat jako blázni nejen sobě, ale i ostatním. Zde tedy začíná, uprostřed dvojznačnosti, příjemného rozechvění i strachu, nádherná cesta životem.
Všechno co se kolem vás děje, je odrazem vašeho myšlení.
BLÁZEN JE ČLOVĚK, který důvěřuje navzdory všem svým zkušenostem. Podvedete ho, a on vám důvěřuje; podvedete ho znovu a on vám důvěřuje; podvedete ho ještě jednou a on vám stále důvěřuje. Řeknete mu, že je blázen, ani pak se nepoučí. Jeho důvěra je obrovská; jeho důvěra je tak čistá, že ji nikdo nemůže otrávit.
Buďte bláznem v taoistickém smyslu, ve smyslu zenu. Nesnažte se opevnit za zdí svých vědomostí ať už k vám přijde jakákoli zkušenost: dejte jí volný průběh a jděte dál, nechte jí odejít. Stále pokračujte v očistě své mysli; minulost nechávejte za sebou tak, abyste setrvávali v přítomnosti, tady a teď, jako byste se právě narodili, jako děťátko.
Z počátku to bude velmi obtížné, celý svět vás začne využívat... nechte je být. Jsou to chudáci. I když vás ošidí, podvedou a okradou, nechte tomu volný průběh, protože to, co je skutečně vaše, vám nikdy nemůže být odejmuto, to co vám skutečně patří, vám nikdo nemůže ukrást.
A pokaždé, když se nepoddáte korupci, posílí tato příležitost vaši vnitřní jednotu. Vaše duše víc vykrystalizuje.

Blázen se každým krokem, každým okamžikem vzdaluje své minulosti. Nemá nic, pouze svou čistotu, nevinnost a důvěřivost, jež symbolizuje bílá růže v jeho ruce. Vzor na jeho oděvu hraje barvami čtyř elementů - je v harmonii se vším, co ho obklopuje. Jeho intuice dosahuje vrcholu. V tomto okamžiku podporuje blázna celé universum ke skoku do neznáma. V řece života na něj čeká plno dobrodružství.
Toto dnešní poselství ukazuje, že budete-li právě teď důvěřovat své intuici, svému pocitu, že vše, co se děje je správné, nemůžete udělat chybu. Vaše jednání může připadat "bláznivě" všem, kdo se jej budou snažit pochopit svým rozumem. Bod "nuly", ve kterém blázen spočívá, je však nevyčíslitelným číslem. Nechte se vést důvěrou a nevinností, ne skepsí či minulými zkušenostmi.
Síla poznání by nás učinila dostatečně moudrými, kdyby nebylo slabosti vůle.

Souznění

Ve hře jsou nyní nadosobní, nadpozemské či nadsmyslové faktory! Poselství symbolizuje příchod duševního dvojčete nebo duchovního partnera do vašeho života. Duševní dvojče je člověk, s nímž se můžete identifikovat a téměř stoprocentně si s ním rozumíte, přičemž ale nejde o erotický vztah. Duchovní partner je naopak osoba, k níž se cítíte magicky přitahováni, s níž se učíte mnohým životním lekcím a prožíváte vášnivý vztah či vztah plný utrpení. Pouto s duchovním partnerem je vždy velmi silné a zahrnuje jak erotickou, tak duchovní rovinu.
Osud vám dává prostřednictvím tohoto poselství znamení "volné dráhy", možnost svobodného a spontánního rozhodování.
Všechny vaše volby bez ohledu na následky jsou zrozeny pod šťastnou hvězdou.
  • Laskavé slovo může být krátké a snadno se vysloví, a jeho ozvěna je přitom nekonečná.


Kdo jsem - tady a teď

21. dubna 2006 v 9:26 Akce a semináře
Krásné dny vám všem ...
ráda se s vámi setkám na dalším semináři,
který se koná v sobotu 13. 5. 2006 od 10 hodin na Felbabce.
Téma semináře je :
KDO JSEM - TADY A TEĎ
a ZLOBÍM SE ...
Při našich setkáních jsme již dokázali odkrýt velkou část sebe samých i tento seminář vám všem dává možnost najít ještě více sami sebe. Zkusit akceptovat sami sebe takové jací jsme.
Obrázek, který budete tvořit během semináře, můžete malovat s úmyslem, že vám dodá sílu, energii a radost, přestože vás může konfrontovat s něčím, co vám samotným není příjemné.
Budete vytvářet "obrázek, který léčí ..."
Druhou oblastí, které bude věnována na tomto semináři pozornost, je oblast zloby, která také patří k našim emocím.
Těším se na vás všechny. Pokud se pro tento seminář rozhodnete, vezměte si raději sportovní oblečení a obuv. Čeká vás překvapení.
Ahojky v sobotu
Ivana

Rozpustilý pátek

21. dubna 2006 v 7:55 Pro dnešní den
Je lepší uklouznout nohama než jazykem.
Slova jsou jako třešně, zobneš si jednu a už je jich deset.
Dnešní mytické poselství znázorňuje okamžik plný radosti a slávy, neboť Iásón se svými druhy dokončil stavbu lodi, na níž budou prožívat dobrodružství, která je čekají na cestě za zlatým rounem.Padesátiveslice s šarlatově červenými plachtami, které zdobí emblém zlatistého východu slunce, čeká na příliv. Iásón je oděn do téhož šarlatu jako plachty jeho lodi. Kolem něj stojí pět jeho hrdinných přátel: Héraklés, který je oděn do své pověstné lví kůže a pozvedá plápolající pochodeň; Théseus, athénský král, jenž je oděn do šatu karmínové barvy a má na hlavě zlatou korunu. Také on svírá hořící hůl. Dalšími druhy, kteří Iásóna obklopují, jsou Kastor a Polydeukés, dvojčata vynikající svou odvahou. Oba jsou chráněni stříbrným brněním a taktéž pozvedají hole planoucí ohněm.
Posledním z nich je Orfeus, božský pěvec a hudebník , kterého zdobí roucho v barvě královské modři a jenž tiskne k hrudi svou lyru.
Toto další mytické poselství je ve znamení sklizně a zasloužené odměny. Výzva, kterou tvůrčí idea představovala, byla přijata. Byla odvedena tvrdá práce a sladké ovoce vynaloženého úsilí čeká, až bude sklizeno. Je důvod k radosti a oslavám, což má již hlubší opodstatnění, jelikož již začínají být patrny první konkrétní výsledky snaženÍ. Zmocnit se zlatého rouna představuje velkou výzvu osudu, která nahání strach.
Jak by se mohl člověk sám o sobě vydat na opačný konec světa, od něhož jej dělí nekonečná mořská hladina? Iásón však v první zkoušce osudu obstál. Sezval své přátele, proslulé reky, kteří mu měli být v dosažení jeho cíle nápomocni. Každý z bájných hrdinů, kteří jej doprovázeli, byl obdařen zvláštním nadáním, kterým se proslavil.
Héraklés kupříkladu oplýval fyzickou silou; Théseus, vášnivý dobrodruh podobného založení jako Iásón, vynikal tvůrčími schopnostmi a vizí; již zmíněná dvojčata, zvaná Dioskúrové, byla obdařena bystrým a pronikavým rozumem, a Orfeus byl výjimečný svým hlubokým soucitem ke všem bytostem, jakož i hlubokým pochopením, jímž dokázal odzbrojit každého nepřítele. Ať už budeme jednotlivé hrdiny považovat za skutečné bytosti z masa a kostí, s jejichž pomocí může Iásón počítat, nebo je pochopíme jako ztělesnění určitých vnitřních vlastností, z nichž může čerpat, v každém případě představují tito hrdinové pomoc, jejímž prostřednictvím se může Iásón, a tedy i každý z nás, v této fázi tvůrčího procesu přiblížit dosažení svého cíle.
Iásonovo uspokojení je zde skutečně na místě. Vždyť jeho posádka se skládá z nejproslulejších hrdinů své doby a loď, která je ponese, byla postavena z jejich nadšení a hluboké víry.
Ve vašem životě se nyní ohlašuje sklizeň ovoce, jež dozrálo prostřednictvím vámi vynaloženého úsilí a námahy. První zkoušky jste se zhostili dobře. Máte opravdový důvod k oslavám prvních hmatatelných výsledků vámi vykonané práce. Jedná se však jen o první úsek cesty! Za chvíli vypluje vaše loď na širé moře, kde ji předtím, než dosáhne svého cíle, čekají nejtvrdší zkoušky.
Rozhlédni se, než skočíš.
Nech spící psy ležet.
A JAK NA VÁS PŮSOBÍ DALŠÍ POSELSTVÍ DNEŠNÍHO DNE :
VIDĚLI JSTE NĚKDY, jak přichází noc? Jen málokdo si uvědomuje věci, které se dějí každý den. Viděli jste někdy, jak přichází večer? Půlnoc se svou písní? Východ slunce a jeho krása? Chováme se skoro jako slepci. Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy.
A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení. Všude kolem je přece tolik radosti, jenom si to uvědomit a stát se účastníkem, ne divákem.
Filozofie je spekulace, zen je účast. Buďte při tom, když noc odchází, buďte při tom, když přichází večer, účastněte se hvězd, oblaků; udělejte ze své účasti životní styl a celá existence bude taková radost, taková extáze, že se vám o lepším universu nemohlo ani zdát.
Naskytla se vám příležitost spolupracovat s druhými na vytvoření něčeho většího a krásnějšího, než co by zvládl udělat každý zvlášť. Vaše účast neprospěje jen vám samotným, ale přinese něco cenného i celku.
Nemluv o tajemství na poli, které je plné krtinců.
Když se dva hroši hádají, nedávej mezi ně své veslo.

Štěstí pro čtvrtek

20. dubna 2006 v 7:27 Pro dnešní den
Všechno co se kolem vás děje, je odrazem vašeho myšlení.
Muž s bílými vlasy je jako dům na jehož střeše leží sníh. To ještě ovšem zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň.

Dnes se setkáváme s bohem moří Poseidónem. Poseidón byl synem Titána Krona a jeho manželky Rheie, a potkal ho stejný osud jako jeho ostatní sourozence. I on byl okamžitě po svém narození spolknut svým otcem a za čas vyvržen z jeho útrob na svobodu poté, kdy dal Kronovi nejmladší z jeho dětí, Zeus, napít jedu. Tehdy se rozpoutal urputný boj o vládu nad světem. Když nad svým otcem se sourozenci společnými silami zvítězili, rozdělili své dědictví po otci - vládu nad světem - na tři díly. První díl připadl Diovi, který tak začal vládnout nad nebesy a současně se stal nejvyšším ze všech bohů. Hádovi připadla temná podsvětní říše a Poseidónovi všechna vodstva, co jich na zemi je, moře, jezera, řeky a potůčky, stejně jako povrch zemský, jímž mohl Poseidón podle své vůle zatřást a rozpoutat tak nejničivější zemětřesení. Poseidán byl mezi ostatními bohy nechvalně známý svou chtivostí, neboť neustále toužil rozšiřovat území, jež by spadalo pod jeho vládu. Často se s mnohými z nich utkal v boji, když se snažil si přivlastnit řecké ostrovy i části řecké pevniny.
Poseidón byl však také bohem plodnosti, manželem bohyně Gaie, velké Matky Země a pánem fyzického všebytí.
(Historické zdroje uvádějí, že jedinou manželkou Poseidóna byla Amfítríta, dcera mořského boha Nérea. Poseidón však měl mnoho milostných pletek nejen s bohyněmi a nymfami, ale i ženami smrtelnými a zavdával tak Amfítrítě téměř stejně tolik důvodů k žárlivostí jako Zeus Héře. Zřejmě proto je zde uvedeno jméno bohyně Gaie, Matky Země, neboť byla jednou z dlouhého seznamu jeho milenek, s níž dokonce zplodil potomka, obra Antaia.)
Ze zvířat mu staří Řekové zasvětili delfína, koně a býka, a jako boha jej uctívali právě v podobě býka, jenž byl nazýván "tím, jenž způsobuje zemětřas".
Není divu, neboť tento býk byl ohromným zvířetem s lesklou srstí černou jako uhel, s blýskajícíma se očima podlitýma krví, který žil v nitru země. Když učinil krok, dala se do pohybu celá pohoří a moře se začala vylévat ze svých břehů a zaplavovala pevninu. Poseidón se tak stává dokonalým ztělesněním drsné, nekultivované síly přírody, která se v našem poselství projevuje jako příval nové tvůrčí energie, určené k tvoření v materiálním světě. Tento příval energie je pociťován jako rodící se touha dát svým vizím, plánům a ideám konkrétní podobu ve hmotném světě. Působí jako naléhavé puzení vytvářet ve zjevném světě hmatatelné formy svých světů, které stojí za všemi našimi sny a touhami, jež souvisí s uspokojením ve hmotném bytí. Každý, kdo dokáže vytvářet materiální bohatství, jehož nejčistším projevem jsou v dnešní době peníze, ten, kdo je schopen uvádět věci do pohybu v pozemském či světském smyslu slova, zakouší něco z moci, jež byla vlastní tomuto bájnému bohu moří a povrchu zemského.
Proto toto poselství vám ohlašuje mocné vzedmutí ctižádosti a ambicí, dosáhnout v materiálním, hmotném světě úspěchu prostřednictvím vytváření konkrétních, hmatatelných hodnot.
Předvídá možnost, že dosáhnete materiálního úspěchu, neboť energie, které je k tomu zapotřebí, se vám nyní dostává v přebohaté míře. V tomto období můžete obdržet peníze, buď formou dědictví nebo prostřednictvím jiného zdroje. Nabytí finančních prostředků současně doprovází jasná, důmyslná představa, či spíše vědomí, jak jich nejlépe a nejefektivněji využít.
Síla poznání by nás učinila dostatečně moudrými, kdyby nebylo slabosti vůle.
Abyste žili tvůrčí život, musíte ztratit obavy z vlastního chybování.
Příběh PENĚZ
  • Daidalos byl athénským sochařem, malířem, stavitelem a vynálezcem, který postavil labyrint pro krétského krále Mínóa. Báje o Daidalovi je spletitým příběhem, který svého hrdinu líčí jako složitou bytost. Nebyl totiž ani svatým, ani zlosynem, ale představoval prapodivnou směsici obou extrémů. Jeho genialita na jedné straně a nemravnost na straně druhé dokonale odpovídá symbolice peněz, neboť vypovídá o problémech, překážkách i léčkách, které nás čekají na cestě k dosažení našich ctižádostivých cílů. Pojednává o složitosti mravních zásad, jimž by mělo být podřízeno naše pozemské usilování a snažení se všemi jeho pády a úspěchy.
    Daidalos pocházel z athénského královského rodu, ačkoli o jeho rodiče se vedou spory. Byl vynikajícím kovářem a do umění ho zasvětila samotná Athéna. Své mládí trávil studiem a rozvíjením svého talentu a zručnosti. Dokonce se říká, že vynalezl pilu a sekeru, a že byl prvním, kdo dokázal do té doby beztvarým primitivním sochám božstev vytvořit údy - paže a nohy. Jeho sochy vypadaly jako živé, takže je lidé připoutávali, aby neutekly. Lidé mu prokazovali téměř božskou úctu. Avšak ani genialita není zárukou před lidskou slabostí. Jeho velkolepému talentu byla velkou hrozbou jeho temná osobnost a zkažený charakter. Když totiž zjistil, že jeho synovec Talós, ačkoli mu bylo teprve dvanáct let, je ve své řemeslné dovednosti při výrobě nových, dosud neznámých nástrojů, stejně jako při umělecké tvorbě ještě nadanější, v jeho nitru začala narůstat strašlivá závist. Byl jako mezi dvěma mlýnskými kameny, které ho drtily nesnesitelnou silou. Na jedné straně svého malého synovce miloval a obdivoval, na druhé straně jej pronásledovala jeho ctižádost, která nesnesla, aby někdo, ať by to byl kdokoli, takto ohrožoval jeho skvělou pověst.
    Rozhodl se proto, že se Talóa zbaví. Vyvedl jej na strmé skály, na níž stála athénská Akropole, a z její střechy jej svrhl dolů. Při pohřbívání jeho mrtvoly ho však někdo spatřil. Daidalos byl usvědčen, a bez ohledu na své umění a zásluhy byl odsouzen k smrti. Bohové však umělce chrání a dovedou jim někdy prominout i provinění proti nejvyšším lidským zákonům. Z jejich vůle se tedy Daidalovi podařilo z vězení uprchnout a umožnili mu, aby doplul až na ostrov Krétu, kde mu poskytl azyl král Mínós. Po nějakou dobu žil v Knóssu, hlavním městě Kréty, a Kréťané ho drželi v nejvyšší úctě. Nejenže však dostal Daidalos od Mínóa azyl, ale i přiměřenou práci. Vytvářel pro krále rozličné architektonické skvosty a bavil královské děti nejroztodivnějšími hračkami. Na krále Mínóa pak dopadla osudová rána. Král Mínós urazil boha moří Poseidóna, když mu odmítl obětovat bílého býka, kterého si za tímto účelem na bohu vyprosil. Poseidón královu troufalost potrestal tím, že srdce jeho manželky Pásifaé naplnil vůči onomu skvostnému božskému zvířeti sžíravou erotickou touhu. Pásifaé se se svou chlípnou žádostí svěřila Daidalovi, a prosila jej, aby vymyslel způsob, jak by se potají její sexuální spojení s býkem uskutečnilo. Daidalos se tak opět ocitnul v sevření osudu. Mínós byl jeho ochráncem a příznivcem, avšak současně si byl vědom, že to, co postihlo Pásifaé, je projevem nejvyšší vůle bohů.
    Daidalos se nakonec rozhodl, že se přikloní k boží vůli a přijme svou roli v jejím naplnění. Vyrobil dřevěnou dutou krávu, v níž se královna skryla a býk se s ní skutečně spojil. Když se ohyzdný Mínótaurus, dítě z tohoto spojení, narodil, všichni byli zděšeni, protože byl napůl býkem a napůl člověkem. Král Mínós si však nebyl vědom, že Daidalos Pásifaé pomohl uskutečnit její nevěru, a požádal jej, aby pro obludného Mínótaura vybudoval stavbu, v níž by se mohl před očima světa skrýt. Daidalos tedy znovu svému pánu posloužil. Po uvážení Mínóových požadavků navrhl vybudovat v Knóssu ohromný labyrint, v jehož středu by si mohl Mínótaurus klidně žít, ven by se nedostal, a kdo by se dostal k němu, nenašel by z labyrintu cestu.
    Mínós souhlasil a Daidalos svůj návrh proměnil v čin. Vybudoval stavbu, která se stala divem světa. Když doplul na Krétu Théseus, aby zrůdného tvora sprovodil ze světa, zamilovala se do něj Mínóova dcera Ariadna. Opět se obrátila s prosbou o pomoc na Daidala a Daidalos znovu zradil svého krále. Vymyslel totiž způsob, jak by Théseus do bludiště vstoupil a přitom z něj zase bezpečně našel cestu ven. Vyrobil pro Ariadnu klubko předlouhé zlaté niti, se kterým Théseus vešel do hrozivého temného bludiště, a jejíž konec Ariadna držela venku před bludištěm. Díky němu se Théseovi opravdu podařilo znovu spatřit sluneční paprsky.
    Tentokrát však král Mínós na Daidalovu zradu přišel a milého Daidala v labyrintu uvěznil. Pásifaé ho však propustila na svobodu.
    Z Kréty nebylo snadné uniknout, neboť pobřeží bylo hlídáno a na moři byl Mínós svrchovaným pánem. Daidalos dlouho přemýšlel, až našel řešení. Ať zahradí Mínós zemi i moře, vzduch je přece volný - uletí jako pták. Sestrojil z ptačích per pár křídel, jednotlivá pírka, která mu Pásifaé přinesla, spojil voskem, a pak odvážně vzlétnul z jedné z věží a vítr jej odnášel do bezpečí. Letěl na západ, až se snesl dolů u města Kýmé na italském pobřeží, kde zasvětil svá křídla bohu Apollónovi a postavil mu tam chrám se zlatou střechou. Potom se vydal na Sicílii a tam ho vlídně přijal král Kókalos.
    Král Mínós jej však nepřestával pronásledovat. Vezl s sebou Trítónovu ulitu, a kamkoli přišel, sliboval velkou odměnu tomu, kdo jí prokáže protáhnout nit. Věděl, že tento problém dokáže vyřešit jedině Daidalos. Tak se mu nakonec podařilo zjistit, kde se Daidalos ukrývá. Král Kókalos odmítl svého váženého hosta Mínóovi vydat, ačkoli dorazil k břehům Sicílie s celou válečnou flotilou. Sicilský král poručil svým dcerám, aby na Mínóa v lázni vylily vřící vodu, a tak jej zabil. Tím byl Daidalos zbaven svého pronásledovatele a od té doby žil spokojeně a dosáhnul požehnaného věku.
Všechny kolem sebe můžete milovat nebo…
Záleží na vás, který pocit je vám bližší, láska nebo …

Úsměv pro středu

19. dubna 2006 v 8:01 Pro dnešní den
Pravý cit nepotřebuje žádná slova.
Dávný příběh pro dnešní den
znázorňuje svatbu Eróta a Psýché. Psýché stojí na skále uprostřed moře, je oděna do svatebního šatu a vlasy jí zdobí záplava květů. Její svatební kyticí jsou neposkvrněné bílé lilie. Za jejími zády se vznáší ženich, Erós, oslnivý bůh lásky, ozbrojen svým lukem a toulcem zlatých šípů. Psýché jej však ještě nevidí. Kolem nich tančí svůj tanec mořské panny či vodní nymfy, které novomanželům žehnají.
Na oslavu jejich štěstí, pozvedají nad mořskou hladinu zlaté poháry.
Poselství báje představuje uzavření počátečního stádia vývoje. Začíná se otevírat nová životní etapa, neboť první část cesty mají hrdinové již za sebou. Je to tedy poselství radosti a velkých oslav, neboť bylo dosaženo citového naplnění a byla uspokojena touha, která byla na počátku vztahu. Erós a Psýché se sobě navzájem zaslíbili. Panuje zde radost a atmosféru naplňuje příslib šťastné budoucnosti. Příběh o Erótovi a Psýché nám však o této počáteční fázi naplnění a završení říká něco velmi důležitého. Psýché se totiž v této chvíli ještě se svým budoucím manželem nesetkala ve hmotné formě, doposud neuzřela jeho tvář, a nepociťuje pro to pražádné pochyby. Na počátku jí ke spokojenosti postačí, že bude s Erótem žít ve vztahu podobném snu, kdy za ní bude manžel přicházet pouze v noci, aby svou tvář skryl do temnoty nočních stínů. Nevěsta s ženichem se zde oddávají své opojné radosti z toho, že se spojili v manželství. Tento na první pohled zjevný stav naivní "zamilovanosti" je typický tím, že jsme okouzleni vlastní představou o svém partnerovi, jehož pravá podstata je naším očím prozatím skryta.
Období, kdy se zamilovaní rozhodnou pro stálý vztah, je nádhernou oslavou lásky a života a představuje vzrušující začátek společné budoucnosti. Čeká je ještě mnoho dobrého i zlého, než jejich cesta dospěje ke konci. Až dosáhne láska Eróta a Psýché cíle své pouti, zcela se promění, neboť v ní splynou oba světy, a zazáří jak božskou, tak lidskou vznešeností.
Toto poselství zasvěcuje lidskou bytost životu a je příslibem další Cesty. Panna se stává nevěstou a navždy opouští svou panenskou nevinnost. Také toto poselství však představuje jen přechodné období, které netrvá věčně, a po němž musí zákonitě přijít další vývoj. Cesta totiž ještě není u konce, a to nejtěžší je stále před námi.
Z hlediska dnešního výkladu může poselství naznačovat událost, s níž souvisí stav citového naplnění a skvělých nadějí. Může jít o sňatek, začátek milostného vztahu, narození dítěte a podobně. Ať už však půjde o kteroukoli z těchto událostí, bude se vždy jednat o další začátek, proniknutí do hlubších sfér citu, o zasvěcení hlubším mystériím života. Neboť dnešní poselství nám zvěstuje, že Cesta k objevování vlastního osudu nekončí.
Lásku a přátelství si pěstujte jako kytičku.
ŽIVOT JE CHVÍLE K OSLAVĚ, pro radost.
Udělejte si z něj legraci, slavnost a vstoupíte do chrámu. Chrám není pro lidi s protáhlými obličeji a nikdy pro ně ani nebyl.
Podívejte se na život - vidíte snad někdy smutek? Viděli jste někdy strom v depresi? Viděli jste někdy ptáka spoutaného úzkostí? Viděli jste snad někdy neurotické zvíře?
Ne, život vůbec není takový. To jenom člověk někde sešel z cesty, a sešel z ní proto, že si myslí, že je velmi moudrý, velmi chytrý.
Vaše chytrost je vaše nemoc. Nesnažte se být tak moudří.
Nezapomeňte se zastavit, nechoďte do extrému. Trocha hlouposti a trocha moudrosti je tak akorát, a ta správná kombinace z váš udělá Buddhu.
Oslavování není nikdy závislé na vnějších okolnostech. Není potřeba čekat na nějaký zvláštní svátek nebo oficiální příležitost, na slunečný den bez mráčku.
Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř a přetékající ven, přetéká písní, tancem a smíchem - a slzami vděčnosti.
I vy se stále více otevíráte mnoha příležitostem oslavovat život a šířit tuto nákazu i na jiné. Nezdržujte se plánováním večírku do svého kalendáře. Rozpusťte si vlasy, sundejte si boty a začněte se cákat v kalužích právě teď. Ten večírek je všude kolem vás v každičkém okamžiku.
Úsměv také léčí.
Horká hlava není dobrý rádce.

Obyčejné úterý ?

18. dubna 2006 v 8:14 Pro dnešní den
Nejlepším zrcadlem je starý přítel.
Slunce vychází nad východním mořem
a naplňuje svět svým jasem,
je-li tvůj čin prospěšný,
dojdeš k úspěšnému konci.

První dvě řádky vám dnes napovídají, že brzký začátek vám může za příznivých podmínek přinést něco dobrého a krásného. Zachovejte si svůj nadhled a kladná energie pronikne i do těch nejskrytějších zákoutí jako sluneční svit. Kromě myšlenky brzkého počátku, kterou symbolizuje východ slunce, je zde i zmínka o užitečnosti, vyžadující ten pravý čin v pravou chvíli. Chcete-li svého cíle dosáhnout, musíte si ho dobře načasovat a zbytečně neotálet.
Máte možnost násilně překonat nepřízeň osudu.

Ke splnění vašeho přání je třeba kladný postoj, tvrdá práce a schopnost odhadnout tu pravou chvíli. A řekněte sami, která chvíle by mohla být lepší než přítomnost.
Člověk nemiluje druhého člověka, jestliže od něj nic nepřijme.
Snít o minulosti znamená zmeškat přítomnost.
Snažíte se dostat do popředí příliš aktivně a to pro Vás v současné době není výhodné. Mohli byste zničit lidi, kteří Vás obklopují, což by jim, mírně řečeno, moc velkou radost neudělalo. Na ctižádosti není nic špatného, ale musí být provázeno taktním jednáním s lidmi. Vaše přání se splní, pokud se budete chovat poněkud skromněji. Pokuste se najít zlatou střední cestu.
Pomáhá-li jeden druhému, jsou silní oba.

Po čem skutečně toužíme ?

17. dubna 2006 v 8:53 Poselství a moudra z knih
Neptej se, jak kdo žije, najdeš to napsáno na jeho čele.

Slunce a stín

Matce se narodila dcera a sudička její duši nadšeně řekla:
"Mám skvělou náladu - dám Ti krásný osud… Tvůj život bude plný slunce, nepozná smutek, starost ani bídu. Přes Tvou cestu nepřejde ani nejmenší stín!"
Sudička měla pocit dobře vykonané práce s krásným výsledkem a už se chystala jít dál, když tu jí duše dívenky zastavila slovy:
"Když já bych radši chtěla být hrdina, básník, nebo něco takového… Chtěla bych něčím obdarovat ostatní! Udělala by jsi mne tedy prosím, nějakým takovým velkým člověkem?"
Sudička celá zkoprněla a pak začala vysvětlovat: "To je jiná. Na to je ten osud, co jsem Ti dala skoro k ničemu… Víš, když chceš být velký člověk, tak to nemůžeš mít v osudu samé slunce. Jestli chceš doopravdy obdarovat ostatní musíš jít do stínu… - sama být světlem v temnotě… Takže Tvůj osud bude i zloba, posměch a závist, přes Tvou cestu budou položeny překážky jako strach, přeceňování a podceňování - i sebe, také lenost a zaslepenost. Jen když skrze to vše projdeš, budeš moci skutečně hodnotně obdarovávat ostatní!".
Duše dívenky s takovým osudem souhlasila - vnímala, že jí sudička řekla Pravdu. A tak ta dívka sice měla v životě slunce, avšak také stín - čím temnější, tím slabší světlo stačilo na jeho zahnání a čím silnější světlo, tím hlubší temnota hrozila…
Přes to, že byla žena, stala se hrdinou, protože překonala všechny překážky a tak si mohla všimnout souvislosti slunce a stínu…
Stala se velkým člověkem a všechny obdarovala.
Co tam, to tam, o to hlavy nelam!

Pondělí velikonoční

17. dubna 2006 v 8:31 Pro dnešní den
Každá chvíle je začátkem něčeho nového.
Ze všech smutných slov jsou nejsmutnější tato: "Bylo by bývalo…"

Bohyně světla pro velikonoční pondělí

Afrodíta

také zvaná Venuše
Vyzařuje z ní láska - krása - umění a půvab
Moderní archetyp: Romanticky i sexuálně založená žena, která je zároveň nezávislá a duchovně orientovaná.
Afrodíta se podle pověsti zrodila z mořské pěny oplodněné bohem Úranem poté, co byl svým synem Kronem vykastrován a jeho uťatý falus spadl do moře.
Zrodila se jako krásná žena a jako taková je považována za bohyni lásky. Skutečnost, že se ráno na obloze objevuje jako Jitřenka a večer jako Večernice, symbolicky naznačuje dvojakost jejího charakteru. Pro milence a budoucí milence je bohyní okouzlení, smyslnosti a neodolatelné přitažlivosti. Její druhá tvář je však spojena s žárlivostí, krutostí a promiskuitou. Nezastaví se před ničím, jen aby ukojila svou sexuální touhu.
Ve svém dlouhodobém mileneckém vztahu s Arem, bohem války, v Římě zvaném Mars, prožívala neovladatelnou vášeň a lásku, a současně se svým milencem soupeřila. To všechno v touze navodit ve vztahu rovnováhu a harmonii.
Afrodíta však představuje také nejvyšší aspekt lásky, ničím nepodmiňované a duchovní. V této podobě je zvaná Úranií.
POSELSTVÍ:
Hledáte-li krásu a lásku, nepodceňujte moc, kterou má pozitivní přístup. Buďte sami sebou, v tom je ten největší sex-appeal! Rozvíjejte v sobě ničím nepodmíněnou lásku a váš vysněný partner se brzy objeví.
AFIRMACE:
Vyzařuji krásu a smyslnost.
Tím, že miluji sebe sama, umožňuji druhým, aby mě mohli také milovat.
Pravá láska je bezpodmínečná. Všechno ostatní je hra na lásku.
Jedině vaše mysl ve vás může vyvolat strach.
Dosud jste přehlíželi, případně už dokonce zapomněli, že je tady někdo, kdo je závislý na vaší péči a soucitu. Ten někdo zvenčí, čeká, kdy se o něj anebo o ni postaráte, je jen zrcadlem malého dítěte ve vás, kterému jste se měli věnovat a které jste měli opatrovat. Vaše pozornost obrácená pouze na ty zvenčí je jedním ze způsobů, jakým nenápadně "strkáte pod koberec" svou vlastní odkázanost na pomoc.
To, čemu housenka říká konec světa, nazývá mistr motýlem.

Je to opravdu pomoc ...

16. dubna 2006 v 9:26 Poselství a moudra z knih
Staré koště zná špinavé kouty nejlépe.

Na kterou stranu chce hlemýžď

Jednou se Mistr vypravil se žáky na procházku. Vykládal jim o nesobecké službě, o pomoci každému, lidem, zvířatům, rostlinám. Najednou se učitel otočil a jeden ze žáků tam nebyl.
Zastavil se, počkal a hned se ptal, kde se zdržel. Žák řekl: "Víš, na cestě lezl hlemýžď, právě uprostřed, a protože je to nebezpečné, přenesl jsem ho na okraj cesty."
Mistr se rozzlobil: "To je ta nejpitomější věc, jakou si mohl udělat!" a už letěl pohlavek.
Žák byl zděšen: "Můj Mistr, a tohle říká, na jedné straně mluví o pomoci, ale možná i on je trochu sobecký, prostě potřebuje, abych ho pořád poslouchal. Teď je jeho ego uraženo, že jsem mu nebyl v patách …"
"Ale Mistr mírně povídá: "To nebyla dobrá pomoc, nevěděl jsi, kam chtěl ten hlemýžď jít, dal jsi ho nalevo, ale třeba chtěl doprava, takže teď musí jít celou cestu ještě jednou."

Když chce někdo košili, nedávej mu náprsenku a rukávy.

Neděle velikonoční

16. dubna 2006 v 9:18 Pro dnešní den
Pomoz si sám a nebe ti pomůže.
Nesnaž se změnit svět. Neuspěješ. Snaž se svět milovat.
Hleď, svět je změněn - změněn navždy.
Bohyně pro dnešní den

Athéna

POSELSTVÍ:
Nastal čas, abyste se obrnili a beze strachu se postavili tváří v tvář všemu, co vám stojí v cestě k dosažení vašich cílů. Nezapomínejte, že mysl je vaším mečem a štítem. Seberte všechnu odvahu a jděte do boje.
AFIRMACE:
Jsem silný/silná a nepřemožitelný/nepřemožitelná.
Má mysl je rázná a rozhodná.
Jsem nejlepší.
Když se rozbije postel, dá se ležet i na zemi.
Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.

Rada pro dnešní den ...
Ať se tzv. esoterické kruhy jakkoliv snaží prosazovat "zavrhnutí" hmoty a tělesnosti, v této etapě své cesty byste měli naplnit požadavek zabývat se svou vnitřní Venuší, tj. spřátelit se s ní. Opustit můžeme nakonec jenom to, co jsme jednou vlastnili, co jsme učinili zcela svým majetkem. Naučte se vnímat život jako smyslovou zkušenost, vážit si svého těla a respektovat ho jako sídlo vlastní duše. Bez zbytečného vázání energie na něj a přílišného přehánění jeho důležitosti.
Cesta, kterou se můžete nyní vydat, vás přivede k prameni sebeúcty, ke schopnosti dopracovat se k pocitu vlastní hodnoty. Naučte se posuzovat věci realisticky a vidět v nich to, čím skutečně jsou. Přijímejte své místo a akceptujte ho takové jaké je. Situace se nemusí změnit, ale vy ji už můžete hodnotit jinak.
Všechno co se kolem vás děje, je odrazem vašeho myšlení.

Jak to je ... ?

15. dubna 2006 v 10:03 Poselství a moudra z knih

Věci nejsou takové…

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové,jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtva ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč?? "Věci nejsou takové, jakými se zdají," odpověděl starší anděl.
"Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají."